Naplňuji v zaměstnání svůj potenciál nebo mám na víc?

Otázka, ve které jsem měl jasno prakticky ihned. Trvalo jen několik měsíců než jsem pochopil, že potřebuji být svým pánem a že mi nestačí jen plnit úkoly zadané vedením firmy.

Příběh o tom, jak jsem se stal prvním úspěšným podnikatelem v „zaměstnanecké rodině“

Celý život mi říkali: „Dobře se uč, ať si jednou najdeš dobře placenou práci.“. Vysokou školu jsem absolvoval s červeným diplomem a krátce po státnicích jsem nastoupil na pozici konzultanta v jedné personální agentuře. Zdálo se, že se mi vcelku podařilo to, co mi říkali. Práce v kanceláři, mzda solidní, perspektiva kariéry taky dobrá.

Z počátku to bylo fajn. Učil jsem se novým věcem, seznamoval s kolegy, poznával pracovní procesy. Jezdil na meetingy do firem a vedl přijímací pohovory s uchazeči o zaměstnání u našich obchodních partnerů. Bavilo mě to. Mzda se skládala ze dvou složek – fixní část a pohyblivá část dle výsledků, což pro mě bylo motivační.

Po několika měsících jsem se začal dostávat do situací, kdy jsem měl nápady, jak dělat svou práci efektivněji, aby mé úsilí přinášelo lepší výsledky. Své poznatky jsem předával s nadšením své vedoucí. K mému překvapení jsem začal narážet.

Narážet na pohled vedení firmy, který se lišil od toho mého. Oni viděli historické tabulky. Já byl jen pěšák v poli, junior po škole bez velkých zkušeností, jehož názor pro ně neznamenal mnoho. Prý to dlouhodobě funguje dobře tak, jak je to nastavené. Já ale viděl realitu v praxi a věřil tomu, že trend se již posouvá jiným směrem, než měla firma zažito.

Ve svém úsilí prosadit změny jsem nějaký čas vytrval. Avšak dostával jsem vesměs stejnou zpětnou vazbu: „nemarni čas vymýšlením novinek“. Nešlo mi mít lepší výsledky, když mi nebylo umožněno realizovat mé nápady a pracovat v souladu s mým vnitřním přesvědčením. A tak jsem své úsilí stále více směřoval do svého podnikání, kterému jsem se již při práci věnoval.

Postupem času to dospělo do fáze, kdy jsem se v pracovní době potají věnoval podnikání. Do dnes jsem přesvědčen, že si toho nikdo z vedení firmy nevšiml. Přikládám to tomu, že i přesto, že jsem čas v práci trávil částečně úplně něčím jiným, než bych měl, dosahoval jsem srovnatelných a mnohdy i lepších výsledků než kolegové.

Danou firmu jsme s týmem postupně opustili a nyní už se realizujeme každý jinde.

Podnikatelem na „plný úvazek“

Letos to je již 5 let, co jsem opustil své jediné zaměstnání v životě a podnikám. Ale i má cesta v podnikání byla dlouhá a klikatá, než jsem dospěl do bodu, kde jsem dnes.

S podnikáním jsem začal již při studiu VŠ, takže ještě dřív než jsem se nechal zaměstnat. Nabízí se otázka, proč jsem hledal zaměstnání, když už jsem přibližně půl roku podnikal? Odpověď je snadná. Potřeboval jsem si udělat zkušenost a utvrdit se v tom, že podnikání je pro mě správná cesta a hlavně, že to zvládnu. Navíc podnikání při VŠ pro mě byla spíše brigáda a taky tomu odpovídaly výsledky. Studium pro mě bylo na prvním místě. Musel jsem se přece dobře učit, abych si pak našel dobrou práci. A to, že jsem při škole podnikal, byla spíše náhoda, do které mě „uvrtal“ mladší bratr, který mě tenkrát namotivoval na něco, co jsem do té doby neznal. Neomezené možnosti podnikání s vidinou vysokých výdělků.

Po ukončení VŠ nebylo podnikání natolik rozběhlé, abych se uživil po odstěhování od rodičů a proto jsem hledal práci. Ale i když jsem byl vychován jako zaměstnanec, tak myšlenky, životní styl a celkově přístup lidí, které jsem díky podnikání poznal, se mi zalíbily a přijal jsem je za své velice rychle. Od začátku jsem o zaměstnání smýšlel jako o dočasném a taky se tak stalo. Přestupná stanice na cestě za splněním snů.

Odměna za odvahu učinit změnu a vykročit do neznáma

Podnikání jsem se začal naplno věnovat ve chvíli, kdy jsem se utvrdil v tom, že se potřebuji realizovat po svém a ne jen plnit zadané úkoly v zaměstnání. I když to byla fajn firma s příjemnými pracovními podmínkami a kolektivem, naplnění jsem v ní nenacházel. Potřeboval jsem víc, potřeboval jsem prostor pro seberealizaci. Nechtěl jsem se ptát na povolení. Chtěl jsem své nápady ihned uvádět v život a těšit se z toho, jak vzkvétají a jaké přináší výsledky. A to se mi splnilo.

Od června 2015 jsem oficiálně OSVČ na hlavní činnost. To znamená, že od ukončení studia trvalo přesně 2 roky než jsem se k tomuto kroku odhodlal. Postavit se na vlastní nohy na „nejisté půdě“ podnikatele. Bez záruky pravidelného příjmu. Alespoň tak jsem to tehdy vnímal.

Finanční rezervu jsem měl asi 50 000 Kč, což byla polovina toho, co bych si představoval. Ale rodinu jsem neměl, bydlel s přáteli na sdíleném bytě a mé nutné měsíční náklady se pohybovaly okolo 10 000 Kč. Takže jsem si říkal, že i kdyby se nedařilo vůbec, pořád 5 měsíců přežiju z rezervy.

Opak byl pravdou. Dařilo se skvěle. Přece jen jsem měl již nějaké zkušenosti, věděl, jak to chodí a co je potřeba dělat. Své nadšení z velkého rozhodnutí – odejít ze zaměstnání, se mi podařilo přetavit ve skvělé výsledky a spokojené klienty. Hned za první měsíc podnikání „na plno“ jsem pomohl více než 10 klientům zefektivnit jejich finanční portfolia a díky tomu si vydělal cca 120 000 Kč. Byla  to odměna za mou odvahu opustit „jistotu“ v podobě zaměstnání a za chuť šířit do světa službu, která mi dávala a dává smysl. Službu mnohými odsuzovanou a zatracovanou. Službu finančního poradce u jedné společnosti typu MLM (multi-level-marketing).

Je MLM pro mě?

To je otázka, která napadne snad každého, kdo nad touto možností zauvažuje. Společnost, se kterou jsem spolupracoval, měla perfektně propracovaný systém. Já měl prostor pro realizaci svých nápadů a zároveň jsem se měl o koho opřít v podobě své vedoucí, která byla profesně zkušenější a pomáhala mi řešit situace, které pro mě byly náročné.

S vedoucí jsme měli stejný záměr, stejný cíl. Šířit do světa službu, která je tolik potřebná. Učit lidi finanční gramotnosti a zároveň dávat mladým lidem stejnou pracovně-podnikatelskou příležitost, jako jsme sami žili – budovat firmu na finančním trhu.

Postupem času, jak jsem sbíral zkušenosti a budoval si na věci si své vlastní názory, začali jsme se s vedením postupně rozcházet v tom, k čemu směřujeme. Tady to však nebyl problém. Jsem podnikatel, vedoucí je má podpora, pokud ji chci. Není to někdo, kdo nade mnou drží bič a kontroluje mě. Po několikaleté spolupráci jsem se osamostatnil natolik, že jsem si v roce 2018 zařídil vlastní kancelář.

Nechal jsem si vytvořit webové stránky, zpracovat grafický brand mé obchodní značky a ve finále opustil i MLM společnost, abych se mohl dál rozvíjet mimo hranice této firmy. Byl to další velký krok na mé životní cestě. Navázal jsem nové obchodní partnerství s broker poolem, kde míra svobody podnikání opět vzrostla a stejně tak vzrostla míra zodpovědnosti. Už zde není prakticky nikdo, kdo by mi říkal či pomáhal co a jak. Teď už je to na mě a to mi maximálně vyhovuje!

A já pochopil, že to je ten správný moment. Moment, kdy už zvládnu vést svou vlastní firmu. Přesně vím, kam směřuji a proč dělám svou práci. Jsem připraven rozšířit povědomí o mé službě mezi lidi a hlavně učit další lidi tyto služby nejen nabízet, ale i vykonávat s tou nejlepší péčí a přidanou hodnotou. Je to finančně-životní poradenství. Služba, která se v průběhu let formovala do podoby, ve které ji znáte dnes.

Jdi stále dál, ale smiř se s tím, že nikdy nebude hotovo!

Uplynulo 7 let ode dne, kdy jsem byl na úřadě pro živnostenské oprávnění. Za tuto dobu se mnohokrát změnily mé názory, životní přesvědčení i má osobnost.

Člověk se přirozeně vyvíjí k lepší verzi sama sebe, posouvá se dál a dál. Tato cesta nemá žádné hranice, nikdy nekončí a hlavně nikdy nebude hotovo. Pro člověka se zaměstnaneckým myšlením může být těžké tohle pochopit. Podnikatel chápe hned. Ten pocit, že o něco usiluji a vlastně nikdy to nebude dokončené. Ta svoboda, co mě žene dál.

Pokud člověk dlouhodobě setrvává v zaběhlé rutině, neučí se ničemu novému a jeho život se nijak zvlášť nemění, pak jsou to dle mého názoru promarněná léta. Jsme zde proto, abychom se už od narození učili. Nejdřív se překulit, posadit, chodit, mluvit. Později navazovat vztahy s druhými lidmi, postupně se osamostatnit, najít své uplatnění, uživit se. A nakonec naše zkušenosti a moudrost životem nabytou, předat dalším generacím a tím se nadále učit a sebezdokonalovat.

Stejně jako v životě, tak i v podnikání je to především pocit štěstí a vnitřního naplnění, po kterém všichni toužíme. Chceme něco dokázat, získat uznání. Jen cesta každého z nás vede trošku jinudy.

Někdo by si řekl, že mu ty starosti za to nestojí. Být podnikatel, aby měl více svobody a vyšší příjem. Protože s rostoucí svobodou je spojena i rostoucí zodpovědnost a ne každý tohle ustojí. A je to tak v pořádku, protože kdyby všichni podnikali, kdo by potom v těch firmách pracoval jako zaměstnanec?

Kdo jsem? Zaměstnanec, podnikatel nebo vizionář?

Někdo je spokojený v zaměstnání, kde plní zadané úkoly, za to dostane zaplaceno a tím to končí. Nemusí řešit, jak své služby „prodat“, kde a jak získat zákazníky, nemusí sledovat aktuální trendy. Své povinnosti vyřeší v pracovní době a mimo pracovní dobu se tím dále nezabývá. Čas od času se dočká povýšení a nebo změní firmu, zlepší se podmínky a jede dál.

Tato skupina lidí je asi nejpočetnější. Umět se něco naučit a pak to co nejlépe zopakovat. To nás učí už od základní školy a proto je pro nás přirozené si po škole najít práci, která nás bude v ideálním případě i bavit. Vyměňovat svůj čas za peníze. Jednoduché, funkční, proč ne.

Jsou ale lidé, kterým tohle nestačí. Jsou lidé, kteří rádi tvoří, vymýšlí nová řešení a neustále se rozvíjí. Jsou lidé, kteří nechtějí celý život vyměňovat svůj drahocenný čas za peníze a pak odejít strhaní do důchodu si za odměnu odpočinout. Jsou lidé, co si chtějí vybudovat vlastní značku, chtějí na světě něco změnit a zanechat po sobě hodnotný odkaz. Chtějí vyvinout produkt nebo službu, která bude natolik přínosná a mezi lidmi populární, že díky tomu časem budou moci pracovat jen když budou chtít. Pracovat jen pro potěšení z dobře odvedené práce a ne proto, že potřebují zaplatit účty. Jsou to vizionáři a majitelé firem.

A pak jsou lidé, kteří to mají tak napůl. Chtějí podnikat, získat určitou svobodu, ale zároveň potřebují někoho, o koho se mohou opřít, když si s něčím neví rady. Někoho, kdo jim dá směr, kdo je bude podporovat a naučí je podnikat.  Jsou to lidé, kteří se nechtějí jen zařadit mezi „opakovače“ v zaměstnání a touží dokázat něco víc. Jen potřebují nastartovat a podpořit. Stejně jako jsem to měl já v začátcích svého podnikání. Potřebují pomoci od někoho zkušeného přerušit zaměstnanecký vzorec v jejich hlavě, který jim tam byl od dětství vtloukán. Přestat se bát opustit stádo a zaběhlé zvyklosti a najít svůj vlastní životní směr.

Pokud patříte do skupiny lidí, kterým dává smysl podnikat, ale nevíte jak začít nebo z toho máte obavy a nebo už podnikáte a jen hledáte kudy se vydat dál, rád si s vámi popovídám o tom, zda by nám dávala smysl vzájemná spolupráce a mohla nás někam posunout na našich cestách.

Nesčetněkrát jsem slyšel, že by lidé rádi podnikali, ale nemohou si ve své situaci dovolit tu NE-JISTOTU.

Pro mnohé se podnikání může zdát nejisté. Zaměstnání na první pohled vypadá jako jistota pravidelného měsíčního příjmu. Ale jedině když je člověk svým pánem, může hovořit o jakési pseudo-jistotě.

Je to o tom, komu více důvěřujete. Jestli důvěřujete více sobě nebo druhým. Sobě, že se o sebe jako podnikatel dokážete postarat i v době, kdy okolnosti nejsou zrovna snadné. Že věříte své službě či produktu, že jsou natolik přínosné, že po nich vždy bude poptávka.

A nebo zda raději důvěřujete vašemu zaměstnavateli, že vám dá práci, vždy si dokáže zajistit dostatek zákazníků a že nedostanete výpověď při první krizi.

Je to volba každého z nás!

Nechť je tento článek dílkem životní mozaiky každého čtenáře. Pokud vám byl jakkoli přínosný nebo vás přivedl k zamyšlení, napište mi o tom na info@danieljasny.cz.

Přeji vám odvahu a štěstí na vaší cestě!

Daniel